Photo gallery home

Slavo private

• View
• Edit
• Print

Jiri Cizek

Latest:

Sibenik 2021

3-jezy Vltavy 2016

Inovec 2016

Cyklo Morava 2016

Sumava 2016

Krkonose 2015

Saske.Svyc.2015

Trend Regata 2015

Ces.Svycarsko 2015

Dědovi je letos 93 let.

Hledali jsme především dvě místa. To první bylo místo, kde bydleli dědovi příbuzní ve Steyru, kde byl děda před asi 87 lety a pak ještě jednou, asi na hodinu před 37 roky.

A to druhé bylo místo v alpském podhůří, kam byl děda na rok ve svých 4 letech odeslán k příbuzným, protože měl tuberkulózu a černý kašel a byl to poslední pokus ho zachránit. Věděli jsme pouze jméno Schattleiten a po pohledu na mapu si děda vybavil i, že byl ve svých asi 6 letech i v Ternbergu na prázdninách s rodiči, a že bydleli u sedláka Derflera na statku. No a všecko jsme našli. Neuvěřitelné náhody a štěstí nás fakt dovedly na všechna tato místa.

Dík neuvěřitelnému štěstí, nesmírné přívětivosti úplně cizích místních lidí a souhrou mnoha náhod jsme našli jsme ve Steyru pani, která pamatuje ty dědovy příbuzné Schattauerovi, bylo to úžasné setkání. A pak opět díky neuvěřitelném štěstí a nesmírné přívětivosti tamějších lidí a zase dík nepochopitelným náhodám jsme našli v Ternbergu statek pana Derflera, kde děda byl s rodiči skoro před 87 roky na prázdninách, a potom - což bylo nejneuvěřitelnější ze všeho, jsme i našli a i navštívili v kopcích tu usedlost Schattleiten - šéf hospody nás tam těch několik kilometrů do kopce osobně zavezl, ačkoli to bylo místo, kde v životě nikdy před tím nebyl, jen věděl, že tam existuje... a bylo to ono!

Nádhera.

A asi jsme i našli ve Steyru i špitál, kde se za první světové války seznámili dědovi rodiče: Ovdovělý voják rakouské armády v první světové válce po pokusu dezertovat na útěku dopaden a z rozkazu feldvébla pověšen v lese na strom za nohy hlavou do mraveniště, co měl být krutý rozsudek pomalé a trýznivé smrti, ale jestlipak myslíte, že přežil, tak hádáte správně, protože jinak bych tu nebyl a nemohl bych vám přece tohle psát - když už se zdálo, že asi opravdu umře, byl objeven následující jednotkou, která náhodou právě tudy po několika hodinách procházela a zachránila ho v domnění, že se stal obětí partyzánů a nikoli vlastní armády jako zrádce císaře pána a jeho rodiny, no a tak ho tedy nechali odvézt v hrozném stavu do lazaretu ve Steyru, no a tam mimo jiné pracovala hezká rakouská setřička... dostal se z toho, kurýroval se tam, a pak si ji odvezl do Prahy a měli spolu mého dědečka a další dvě děti.

Dnes už z nich žije jen děda.

Byl nadšenej, že se nám podařilo tahle všechna místa najít. Ke štěstí mu dnes na cestě vlakem do Prahy chybělo už jen to, že se s tim zážitkem naší cesty, našeho štěstí a náhod, nemůže už pochlubit a vyprávět to ani své mamince, ani své sestřičce či bráchovi, kteří by byli nadšení, kdyby jim tenhle náš výlet vylíčil... Přesně věděl, co by kdo z nich řekl, jak by vykřiknul "To neni možný!!! Já tam musim jet!" a tak...

No, ale bylo to krásný.

Posílám fotku rozhovoru s tou paní pamětnicí, paní Viktorií Grafingerovou,

a fotku Steyru, kde se mi to moc líbilo, - byly tam krásný úzký křivolaký uličky typu Malé Strany nebo Českého Krumlova, aniž by Steyr ztratil svou autenticitu, jak se to podle mne stalo Praze a Krumlovu... Je tam soutok dvou řek - řeky Steyr a řeky Enns (Enže), což je řeka překrásné tyrkysově světlemodře-světlezelené barvy, kterou bohužel ta fotka až tak moc nedokázala pochytat.

Takže odvolejte pátrání Interpolu, Jiří je zpátky.

Nestručný, nezměněný. :o))

A co vy? Já nemám žádný informace!!! A vy místo abyste psali informace, tak se jich domáháte!!!

Zítra uvažuju o cyklovýletě, dokud je hezky. Uvidím, jak daleko pojedu a jestli. Tak zatím.

J.